Nemoc z povolání je „nemoc vznikající nepříznivým působením chemických, fyzikálních, biologických nebo jiných škodlivých vlivů“. Příslušný předpis poskytuje taxativní výčet jednotlivých druhů nemocí z povolání. V současné době je v seznamu zahrnuto přes osmdesát nemocí rozdělených do šesti skupin – nemoci způsobené chemickými látkami, fyzikálními faktory, nemoci dýchacích cest, plic, pohrudnice a pobřišnice, kožní nemoci, přenosné a parazitární nemoci a nemoci způsobené ostatními faktory a činiteli.
Odškodnění nemoci z povolání
Pokud je nemoc uznána za nemoc z povolání, vzniká poškozenému zaměstnanci dle zákoníku práce stejně jako při pracovním úrazu nárok na odškodnění újmy na zdraví, a to konkrétně na:
- odškodnění nemajetkové újmy, tj. odškodnění za bolest a ztížení společenského uplatnění;
- náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti;
náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti;
- účelně vynaložené náklady spojené s léčením; a
- náhradu věcné škody.
Další náhrady pak mohou náležet osobám blízkým v případě smrti poškozeného zaměstnance, zejména:
- jednorázová náhrada nemajetkové újmy pozůstalých;
- náhrada nákladů na výživu pozůstalých;
- náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením; a
- náhrada přiměřených nákladů spojených s pohřbem.
Proces uznání nemoci z povolání
K uznání nemoci z povolání však vede poměrně zdlouhavá cesta přes relativně složitý a formalizovaný proces. V první fázi poskytovatel pracovnělékařských služeb na základě vyšetření zaměstnance vyhotoví lékařský posudek obsahující závěr o jeho dlouhodobé nezpůsobilosti. Tento znalecký posudek je následně s veškerou zdravotnickou dokumentací postoupen specializovanému poskytovateli – tzv. „poskytovateli v oboru pracovní lékařství, který získal povolení ministerstva k uznávání nemocí z povolání“. Jde zpravidla o větší zdravotnická zařízení, jejichž seznam je dostupný na stránkách ministerstva zdravotnictví, viz https://www.mzcr.cz/seznam-poskytovatelu-kterym-bylo-udeleno-povoleni-uznavat-nemoci-z-povolani/.
V další fázi probíhá na pracovišti zaměstnavatele ověřování podmínek vzniku nemoci z povolání, a to příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví, což je ve většině případů příslušná krajská hygienická stanice. Ověřování spočívá v detailním přezkumu pracovních postupů a prostředí přímo na pracovišti s důrazem na zjištění potenciálních příčin vzniku dané nemoci z povolání.
V posledním stádiu vypracuje specializovaný poskytovatel lékařský posudek, který obsahuje závěr, zda se nemoc posuzovaného zaměstnance uznává jako nemoc z povolání, či nikoliv.
Důsledky uznání nemoci z povolání
Pokud je zaměstnanec shledán na základě lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce, ukládá zákoník práce zaměstnavateli povinnost buď převést tohoto zaměstnance na jinou pracovní pozici, či se zaměstnancem skončit pracovní poměr výpovědí.
Výpověď daná dle § 52 písm. d) zákoníku práce, případně dohoda z totožného důvodu, je neodmyslitelně spojena s odstupným ve výši nejméně dvanáctinásobku průměrného měsíčního výdělku, které je zaměstnavatel zaměstnanci povinen vyplatit.
Náhrady vzniklé nemocí z povolání může zaměstnanec uplatnit u svého zaměstnavatele, u kterého byl zaměstnán naposledy před zjištěním této nemoci z povolání. Pokud se na nemoci z povolání mohlo podílet více zaměstnání, nárok se uplatňuje u posledního zaměstnavatele.